Dnes odpoledne jsme převezli poníky na zimní pobyt do Železnice k panu Vančurovi. Měli by tam zůstat až do poloviny dubna. Budou mít volný výběh venku a jen v případě opravdu špatného počasí zůstanou v boxu. Už se těším na jaro, až se zase vrátí domů.
Je ideální počasí pro poníky. Celé dny je mírně pod nulou. Země je zmrzlá a poníci jsou čistí, chundelatí a stojí v suchu. Navíc je inverze, takže máme jasno - občas i se sluníčkem a sledujeme, jak se v údolí pod námi válí mlha.
Poníci se mi tento týden dostali ven z ohrady. Nechala jsem pravděpodobně nezajištěná vrátka. Byli moc hodní - nikam neutekli. Došli si jen do stodoly na mlsy a udělali si jablečné hody. Naštěstí se nedostali na králičí granule.
Chodím s poníky co nejvíce ven. Oskar je klidnější, ale Tiffany se potřebuje proskočit a proběhnout se.
Je krásně. Manžel s dětmi šli po delší době s Oskarem a Tiff na delší procházku. Já zatím kamarádce pomáhala převážet hříbě k novým majitelům. Oba naši poníci (dle výpovědi) byli neklidní, táhli na vodítku - jen jen vyrazit. Oskar šel bez udidla. Jednou si i "zatancoval", majíc Vojtu na zádech. Ten se však držel madýlek jako klíště, takže to "useděl". Na polním letišti v Jestřabí - což je široko daleko jediná pořádná rovina - vypustili Tiff, aby se pořádně vyběhala. Oskar se také vylítal, ale s Elou na zádech, takže toho měl brzy dost. Cesta domů už byla daleko klidnější.
Do konce října jsme byli odříznutí
Poníci nevystrčili nosy z přístřešku. Když jsem jim šla čistit stání, dalo mi práci je vystrkat ven.
Poté, co sníh roztál, bylo všude plno bláta. Nejvíce však na oblíbených stanovištích Tiff a Oskara. Mám dostatek sena, tak jsem jim navážela denně várku a nechala jsem je, aby si ji zašlapali do bahna. Měli pak kde odpočívat v suchu.
Země během listopadu vyschla a poníci zase chodí ven mimo ohradu. Inverze nám přinesla bonus několika super slunečních dní. Příroda je tak poblázněná, že mi opět vykvetly na zahrádce macešky.
První sníh letos přichází brzy. Během dvou dní napadlo cca 30 - 40cm a stále sněží. Fouká silný vítr, takže se tvoří závěje. Poníci jsou většinu času zalezlí v domečku, oba navlhlí. Oskar je navíc špinavý. Když mě vidí, přiběhnou oba k brance a čekají na svůj příděl jablek a mrkve. Chodím k nim teď méně často, než když je hezké počasí - pouze dvakrát denně. Oba vypadají, že se trochu nudí a je jim smutno. Jen vejdu do ohrady, Tiff se na mě nalepí a nechce se ode mě hnout. Když chci udělat fotku z větší dálky, musím ji zaměstnat jablky. Neumím si představit, že bychom měli poníka jen jednoho. Byl by v takový nevlídný čas hrozně sám a opuštěný.
Ačkoli poníkům denně nosím čerstvou vodu, dávají přednost okusování sněhu.
Je nádherné počasí, které má ale dle předpovědi brzy skončit. Poníci si užívají posledních dnů pastvy mimo ohradu U lesa. Dnes je přivázaná Tiff a Oskar se courá, kde je mu libo. Oba poníky nyní nejvíce zajímá, jak se co nejvíce nafutrovat a udělat si tukové zásoby na zimu. I když jsem u nich, tak si mě nevšímají a jen žerou, žerou, žerou.............."končí legrace, začínají povinnosti".
Připravujeme pro poníky i pro kozy novou pastvinu, které pracovně říkáme "Pod cestou". Tento hektar zcela zarostlé louky jsme koupili v roce 2005. Každý rok jí kousek vyčistíme. Její údržba je náročná, protože kromě trávy na ní roste i hodně stomů, stromků a keřů. Sekání navíc komplikuje množství starých pařezů a vývratů. K dnešnímu dni máme vyčistěnou asi 1/3 z celého pozemku. Letos jsme na ní připravili kůly pro ohradník a přístřešek. Doufáme, že příští rok už bude vyžínání snadnější, když ji průběžně necháme spásat na střídačku poníky i kozami.
Celý týden vydržela Tiffany naleštěná z Pardubic. O víkendu už jí to nějak přestalo bavit a vyčistila mi zadkem zaprášené auto. Celou akci završila pořádným se vyválením v prachu na parkovišti. A taková to byla hezká holka....
před...… ........a po
Z Hořenska u Semil jsme si přivezli krásného kozlíka. Mysleli jsme, že je z linie Othelo a začali mu říkat Otík. Poté, co přišel rodokmen jsme zjistili, že je z linie Hermes. Ale jméno už mu zůstalo. Až u nás splní své podzimní povinnosti, přestěhuje se na Janovu horu k velkému stádu koz.
Poprvé jsme se zúčastnili s Tiffany výstavy. V pátek jsme jí pořádně vykoupali. Protože se ochladilo, natáhli jsme ven hadici napojenou na bojler v prádelně a sprchovali ji teplou vodou. Bylo to příjemnější i pro nás, protože Tiffany byla neklidná a my byli za chvíli úplně mokří. Spát šla i s Oskarem do stodoly. Podestlala jsem jim vysokou vrstvu sena. Nechtěla jsem, aby se mi Tiff nastydla nebo ušpinila.
Ráno jsme vyrazili v sedm, do Pardubic jsme dorazili v 9,30. Odevzdali jsme průkaz koně, zaparkovali Tiffany do ohrádky, šli se podívat na konkurenci a vyzvednout si katalog. Shetlandů bylo přihlášeno 38, což mi přijde hodně. Nejvíce byla zastoupena třída klisen čtyřletých a starších (12).
V naší třídě mladých pony 1 - 2 roky byly tři kobylky. Dvouletá, velmi hezká Kinkell Evali paní Markové, která tuto třídu vyhrála. Jako druhá se umístila dvouletá hnědka Aukje Liebas paní Sládečkové. My jsme s ročkou Tiffany Goodshapes obsadily třetí místo. Poníky posuzovali pánové Jimmy Wilson a Ken Scott. Poučení pro mě - před výstavou musím Tiff střihem upravit bradu, aby její hlava získala jemnější linii.
Radost jsem měla z toho, že jsme své první společné vystoupení zvládly bez malérů. Že Tiff hezky spolupracovala a že se docela s klidem vyrovnala s nezvyklou situací. Myslím, že to pro ni nebyl snadný den. Už jen to odloučení od Oskara, převoz, přítomnost mnoha cizích koní i lidí................ Ve čtyři odpoledne byla celá rodina tak zmrzlá, že jsme se museli sbalit a odjet domů, aniž bychom se podívali do konce.
Kinkell Evaly Tiffany Goodshapes
Přišli nás dnes navštívit sousedé chalupáři. Kamarádka přinesla pečený koláč a měla velké problémy, jak ho pronést kolem Oskara do chalupy.
Na začátku prázdnin se nám rozrostlo naše malé stádečko koz. Z farmy na Janově hoře se nám vrátila skoro po roce naše Lída se dvěma kůzlaty. Lída nám tři roky nezabřezla a tak jsme ji svěřili do péče na farmu, kde byl kozel (samozřejmě s PoP) pořád po ruce. Lída má dvě rohaté holky, které jsme pojmenovali Líza a Luba. Líza je velmi sebevědomá, samostatná a dominantní. Luba je mírnější, více se drží mámy.
11. 7. jsme si přivezli mladou bezrohou kozičku z chovu pana Stránského z Hořenska. Pojmenovali jsme jí Anka a je to největší zvědavka a útěkářka, co jsme měli. Stačí vteřinka nepozornosti a Anka už mi ve stodole "uklízí". Také mi při jednom ze svých útěků ožrala mladé stromky třešní. Takže těm chuděrám už skončil podzim a není na nich žádné listí, které by se mohlo zbarvit do žluta či do červena.
Přes den kozy dávám do ohrady U lesa, kde si užívají velkého výběhu. Milují přístřešek koní a do večera shetlandům vyluxují všechno seno, co tam mají. Každý den navečer s nimi já, či Amálka jdeme na pastvu. Projdeme louky a meze kolem chalupy a nechéme je, aby si nacpali břicha čerstvými náletovými výhonky různých stromů a keřů. Lída chodí na vodítku a všechny ostatní kozy se jí drží.
Je krásné počasí a Martin se konečně pustil do úklidu té části stodoly, ve které má dílnu. Jakmile začal vynášet ven všechny ty košíky a krabičky plné zajímavých věcí, poníci ztratili zájem o pastvu a začali mu "pomáhat". Kontrolovali všechny šroubky, panty, převraceli krabičky s hřebíky... Tiffany navíc učaroval Martinův slamák. Několikrát se jí ho podařilo Martinovi ukrást. Nakonec musel být slamák , již lehce oslintán, uklizen do domu.
Tak už máme doma Tiff pět týdnů. Za tu dobu jsme si na sebe zvykly a zjistily, co můžeme jedna od druhé čekat. Největší rozdíl mezi ní a Oskarem vidím při čištění. Oskar drží, protože je prostě hodný. Ale nijak zvlášť si to neužívá. Má dokonce jeden kartáč, který nemá rád. Tiff je kartáčová drbalka. Při hřebelcování tak kroutí zadkem směrem ke mně, že se občas obávám, aby udržela stabilitu a nesvalila se. Oskar se při čištění pase. Tiff se se mnou mazlí. Jakmile se k ní skloním, abych jí vyčistiila plec a krk, tak mi položí hlavu na rameno a začne mi ožužlávat vlasy. Oplácí mi moji péči.
Dnes mi Oskar zlikvidoval další kůl. Vyvrátil mi ho zadkem, když se o něj dlouho a náruživě drbal. Protože to byl kůl z jejich noční ohrady U lesa, tak strhl zároveň i část ohradníku. Museli jít proto oba spát do ohrady ke koze.
Oskar se drbe zadkem o cokoliv a kdykoliv.
O víkendu Tiffany zjistila, že kolem domu je nejen lepší tráva, ale že se tu také pořád někdo vyskytuje. Takže je tu i lepší zábava. Začala opouštět Oskara a pořád se nám motá před domem. Což je na jednu stranu milé, protože si ji můžeme každou chvilku podrbkat. Na druhou stranu mi často šlápne do mých milovaných kytek. Všechny sazeničky letniček se nacházejí v přímém ohrožení života. Některé části záhonů - Tiffiny zkratky - musím chránit zahradními lavičkami. Další nevýhodou je, že tu musím mít v blízkosti uvázaného i Oskara. Tomu bylo na pastvě bez Tiff smutno a pořád jí volal řehtáním.
Dnes jsem s hrůzou zjistila, že je mám oba na zahrádce "navolno". Oskarovi se nějak podařilo ze země vytáhnout kůl, ke kterému byl přivázán a zaparkoval se vedle Tiff přímo před dům. Kůl nebyl zlomený - byl čistě vytáhnut ze země. Docela jsem si oddechla, že poníci nevyužili své volnosti k útěku.
Cox dostal ven jídlo. Rýži s kuřetem. Nepředpokládala jsem, že by mohlo dojít k nějakému střetu zájmu s poníky. První projevil zájem Oskar. Cox se vzmužil a v první fázi svůj oběd uhájil. Pak Oskara podpořila Tiffany a Cox musel vyklidit pole. Oběd dorazili poníci.
Teplé počasí vylákalo ven mouchy. Museli jsme oba shetíky nastříkat repelentem a na hlavu jim dát síťky. Takže nám tu teď běhají dva "maskovaní lupiči".
Pastvinu na fotce nazýváme "U lesa". Je to domov poníků. Není moc velká - slabý půlhektar, ale poníci jí mají hlavně na noc. Je obehnaná elektrickým ohradníkem. Dá se rozdělit na dvě části, většinu času je však vcelku. V rohu ve stínu mají shetíci přístřešek. Dokud byl Oskar sám, nestrčil do něj nos. I seno jsem mu musela dávat ven. Situace se změnila, když k nám přišla Tiffany. Ta přístřešek miluje a každé odpoledne v něm tráví několik hodin siestu. Také něm spí. A Oskar vzal domek na milost.
V ohradě "U lesa" jsou poníci přes noc, když nejsme doma nebo když je špatné počasí. Jinak je každý den vyvádíme na pastvu na "Velkou louku", Oskar se pase na laně. Tiff je navolno, připoutána k Oskarovi poutem přátelství a náklonnosti.
Ráno jsme oba pondi pořádně vyčistili. Z Tiffi jsme vyčesali hromadu zimní - hříběcí srsti. Nůžkami jsme jí z břicha odstranili zplstnaťelé chuchvalce. Je moc trpělivá a krásně při čištění drží. Jindy netrpělivý Oscar, který chtěl mít čištění vždy co nejdříve za sebou, tentokrát stál jako beránek. Nemuseli jsme ho ani uvázat. Oskar už je zcela přelínaný a pokud se zrovna v něčem nevyválí, údržba je docela snadná.
Dopoledne šli na pastvu na Velkou louku. Oscar byl uvázán, protože tu nemáme natáhnutý elektrický ohradník. Tiff zůstala na volno, protože se od něho nehne. Pořád si ho něžně ožužlává a obchází.
Po ranním čištění šel Oscar na krátkou vyjížďku s dětmi. Čekali jsme, že bude dělat trochu problémy, protože nebude chtít opustit Tiff. Nakonec byl Oscar v pohodě a Tiff v ohradě trpěla, běhala kolem ohradníku a moc ho volala. Nakonec jsme vyjížďku výrazně zkrátili a Oscara vrálili zpátky k Tiff do ohrady.
Dnes jsme si přivezli od Žatce Tiffany. Hned na otočku jsme si zajeli i pro Oscara do Sedliček. Oba byli při převozu moc hodní a klidní. Žvýkali seno a občas zvědavě dloubli nosem do sazenic, které jsem si převážela na zadním sedadle.
Na seznamování poníků jsme si pozvali kamarádku – koňáka, abychom si byli jistí, že se nám oba shetíci nepoperou. Napřed šla do ohrady Tiff, kterou jsem vedla na vodítku já. Silnějšího a temperamentnějšího Oscara vedla Jana s manželem. Po všech těch velkých přípravách se oba poníci něžně očichali, stoupli si bok po boku a začali se v klidu pást. Byla to láska na první pohled. Sundali jsme tedy všechna ta vodítka a jenom se kochali, jak jim to spolu sluší.
