O našich holkách v zimě 2009-2010

Bára, Barča, Baruna, Barunka, Beruška, Barče - tak voláme na naši druhou služebně nejstarší kozu. Je vůdkyní ve stádě, ale její vláda je docela demokratická. Vůči ostatním se nijak zvlášť nevymezuje, pokud pochopí a akceptují to, že žrát bude první a bez strkání . Je to veliká a tlustá koza. Roky se futruje a přitom nerodí kůzlata a nedává žádné mléko. Je to, co se týče užitku,  koza na nic. Ale má mě ráda a chodí za mnou jako pes. Doufám, že by mohla být letos připuštěná. Poprve. Ale je tak macatá, že na ní není nic vidět. Veterinář při podzimním očkování  jen konstatoval :"koza má být hubená jako koza".

 

 

V současné době mám Barču přes noc zavřenou zvlášť, protože  služebně nejstarší koza Lída (taky zvaná Lidka, Liduška, Lidunka, Liduna) kůzlata čeká. Začíná se jí pěkně vykulovat pupík. A největší třenice vznikají právě mezi naší těhulí a obézou.

 

 

Lidku máme nejdéle. Je to mazlilka, ale nezávislá povaha. Stádo jde se mnou jedním směrem a ona se vydá úplně jinam. Bohužel to dopadne tak, že si kůzlata brzy všimnou, že máti je fuč a letí za ní. A Barče stojí a nechápe, kam jí zmizelo stádo. Navíc já s kozami chodím na pastvu tam, kde nemohou napáchat škody na zahradě,  na stromcích nebo se přiotrávit rododendrony. Takže v rámci bezpečnosti chodí Lída na procházky na vodítku.

 

 

S Lídou drží basu její dvě rohaté dcery Líza a Luba. Líza je dominantnější a důvěřivější.  Luba se "veze", je opatrná a  pohladit se nechá zřídka. Zatím jsou obě pořád výrazně drobnější než Barče s Lidunou. Obě  jsou do budoucna určeny k prodeji. 

 

  

Zcela mimo držím milou a zvědavou Anku. Tu si podávají všechny ostatní kozy. Dovoluje si na ni i Líza. Andula je stejný "ocásek"  jako Barče a je ke mně neustále přilepená. Doufám, že se její situace a  postavení ve stádě zlepší až dospěje a zmohutní. Držím ji ve stejném boxu s  Lubou.  Vychází spolu dobře a nestrkají se.

 

 

Kozlík Otík je hrozný smraďoch a velký mazel. Pořád nastavuje  hlavu na drbání. V současné době je zapůjčen na farmu na Janově hoře.

I teď v zimě mají kozy každý den možnost chodit ven do výběhu. Pouze na noc jim stodolu zavírám, aby nebyly v průvanu. Venku mají kozy jedlové větve na ohryz. Mají je moc rády.

 

 

Každý den připravuji kozám teplou míchanici. Jsou to vařené kroupy s rýží, trocha vloček, nakrájená jablka, mrkev. K tomu zbytky z kuchyně. Vše zalité horkou vodou. Milují to.

Pokud počasí dovolí, chodíme na delší procházky po okolí. Kozy si cestou ukousnou kdejakou suchou větvičku i s listem. Strkají se, předbíhají se - prostě zábava.