25.-27. listopadu 2011. Praha-Londýn-Cumbria

Martin byl od středy na služebce v Londýně. Takže jsme si vymysleli hurá akci, kdy mi dokoupil letenku a já za ním v pátek odpoledne přiletěla. Měli jsme předjednáno s paní Sheilou Edwards , že se za nimi můžeme přijet podívat. V pátek až do půlnoci jsme se courali Londýnem, připletli se do cesty asi stovce Mikulášů (nejspíš nějaká mikulášská demonstrace:),

 

 

která vyvrcholila obsazením pomníku Mikuláši na Piccadilli Circus) a ráno jsme vyrazili vlakem na sever směr Cumbria.

 

 

 

Cumbria

 

Do Penrithu jsme dorazili v 11 hod. Bylo znát, že jsme na severu. Oproti Londýnu zde bylo postatně chladnější a sychravější počasí. Prošli jsme si centrum - je to nádherné městečko s klasickými nízkými kamennými i cihlovými domy, úzkými uličkami a atmosférou starých dobrých časů. Dali jsme si oběd a taxikem vyrazili do 30 km vzdálené vesničky Nock. 
 

 

 

 

Penrith

 

Přivítala nás krásná stará farma -  "White house" (Bílý dům), na předzahrádce stožár s britskou vlajkou, za domem rozsáhlé louky obehnané kamennými zídkami a  na obzoru vysoký kopec, jehož podstatná část patří ještě k farmě.

 

 

Naproti nás přišla přivítat paní Sheila Edwards.  Paní Sheila je neskutečně charismatická, laskavá a vitální dáma. Představila nás svému muži a hned, že se půjdeme podívat na Muffin. Muff je jejich jediným shetlandem (paní Edwards je třiaosmdesát, jejími munželovi bude devadesát roků a s aktivním chovem shetlandů i s farmařením již skončili)

 

 

Muffin (Koblížek) je domácí jméno pro shetland kobylu Knock Good Fortune. Knock Good Fortune se narodila před třiceti lety v tomto hřebčíně a tady prý i umře.  Za svůj život dala 15 hříbat (osm klisniček a sedm hřebečků). V dospělosti to často byli poníci výstavně úspěšní a někteří byli prodáni do zahraničí. Jejím předposledním hříbětem byl náš Knock Fortune Maker (2002). Její otec Hedley Royal Melford byl šedý, matka Woodhall Fawn ryzka. Hříbata se  Muffin rodila převážně šedá, 5 bylo piebald.

 

 

Vyfasovala jsem pepermintové bonbony. Muff je skoro bezzubá, ale tyhle bonbony miluje a ještě je prý v tlamě zpracuje. Přišli jsme na velikou louku a uviděli Muffin v dáli. Paní Edwards ji začala zpěvavě volat vysokým hlasem s omluvou, že jinak ji Muff už neslyší. Bylo to všechno jako ve snu. Ticho, čas se zastavil. Muff se otočila a pomalu k nám došla. Asi to dělá to její stáří, ten klid a ta spokojenost a vyrovnanost - ta kobča je prostě úžasná. To, jak jsou spolu s paní Edwards spojeny..............přivítali se spolu a Muff si nás šla prohlédnout. Vzala si ode mě pepermintky a pak se nechala hladit. Je to kobyla s nejvoňavějším dechem. Je  celkem malá - cca 90 cm KVH. Dnes je celá bílá (vybělala asi v patnácti letech), ale narodila se jako skewbold s převahou rezavé (kresbu měla podobnou Fortunovi). Postavou je podobná naší Yarpha Prism. Starý originální typ shetlanda na kratších silných nohou, bohatou hřívou a ocasem. 

Muff nikdy nebyla pod střechou. Celý svůj život strávila na louce. Když zestárla, začali ji na zimu Edwardsovi dávat nepromokavou deku, kterou nosí až do jara.

 

 

Paní Edwards nás potom vzala do domu, vytáhla alba s fotkami a povídali jsme si o koních, o rodinách. V kuchyni na zdi bylo pověšeno kolem dvou stovek flot z výstav. Edwardsovi se zajímali o poválečné Československo, vzpomněli jsme české letce v RAF (dle paní Edwards to byli fešáci, podle pana Edwardse nosili směšné čepice), zajímal je život v Čechách po Sametové revoluci......bylo toho hodně, takže omluvte, že budu skákat od jednoho tématu k druhému - takže v bodech:

 

Pan Edwards hodně cestoval. Paní říkala, že je nomád. Za Druhé světové války sloužil ve strojovně křižníku. Doprovázeli konvoje do Murmanska, plavil se v Atlantiku i Pacifiku. Válku končil u japonských břehů. Turnusy byly striktně plánovány - nazval to, že to bylo jako podle knihy Genesis. Jediný den měli volno. V den, kdy Američani letěli shodit atomovou bombu. Procestoval celý svět. Zamiloval si Norsko a Nový Zéland - ostatní mezi tím prý stojí za prd. Paní Sheila ho s úsměvem upozornila, že někde v té oblasti je i Česká republika. Uvedl to na pravou míru, že měl na mysli země Blízkého Východu. Vybruslil z toho elegantně. 

Pan Edwards je také mírně řečeno eurokeptik. Je toho názoru, že Bruselu jde především o suroviny a peníze členských zemí. Měli by si co říci s naším panem prezidentem Klausem. Názory obou těchto pánů  jsou nám blízké.

 

Po válce pan Edwards opět cestoval po světě, tentokrát jako obchodní zástupce. Rodina žila v Londýně až do konce 60. let. V roce 1969 koupili na doporučení přátel polorozpadlou farmu v Cumbrii v blízkosti Perinthu (zde se paní Edwards narodila). Začali budovat a opravovat dům a pomalu i farmařit, aby nějak využili přilehlé desítky hektarů, které s domem koupili. Dostali - opět od přátel - první čtyři ovce. A pořídili první shetlandy.  V dalších letech se farma rozrostla na 100 ks ovcí a stádo shetlandů o cca 30 kusech. Drželi vždy dva hřebce.

 

Jedním z jejich prvních plemenných hřebců, kterého koupili jako odstávče,  byl Rocket of Thanet (Package of Marshwood + Scylla of Marshwood, nar. 1971). Po tomto hřebci se zde narodilo v letech 1974-83 12 hříbat.

 

Když jsem se ptala paní Edwards, kdy pozná, že z hříběte vyroste opravdu pěkný koník, odpověděla mi citací pana Dicka: "Nezdá se vám hříbě dost pěkné? Dejte ho na pole (použila opravdu slovo field) a rok si ho nevšímejte. Za rok si ho prohlídněte znovu."

 

Další její rada - nebudujte chov na jedincích vybraných podle výstavních výsledků. Budujte chov na kvalitních  krevních liniích. Chov manželů Edwardsových byl hodně postaven na Marshwoodech, možná i proto, že se s panem a paní Coxovými přátelili. V jejich chovu působily klisny Nymph of Marshwood, Jilt of Marshwood, Lady's Maid of Marshwood a Capsicum of Marshwood.

 

V roce 1983, v době, kdy  Marshwood hřebčín zanikal (zemřel pan Maurice Cox) byli do Nocku převedeni plemenní hřebci  Surety of Marshwood (děda Fortuna) a Surpass of Marshwood (otec Fortuna).

                    

 

 

Surpass of Marshwood

 

 

Na závěr návštěvy jsem od Edwardsových dostala úžasný dárek.  Knihu pana W.H. Dicka "Marshwood Stud and Gletness Stud"  i s věnováním.

 

 

  

(Ivaně a Martinovi se šťastnými vzpomínkami na jejich návštěvu stáje Nock 26. listopadu Sheila a Dennis) 

 

Cestovala jsem do Nocku dlouho a složitě po trase Jilemnice - Praha - Londýn - Lancaster - Penrith - Nock, abych tam strávila dvě hodiny. Stálo to za to? Rozhodně ano. Byly to úžasné dvě hodiny ve společnosti báječných lidí, na které nikdy nezapomenu.